Emo,

přesně.

A úplně nejpřesnější je tohle:

"A jeste jednou - moje deti i ja si vyjdeme vstric, jak to jde, ale nikdo nic nevyzaduje a neocekava. Kdyz to jde, je to hezky."

Tohle je věc, kterou se tady marně snažím vysvětlit.

Že to NENÍ o tom, že by si ti lidi nevyšli vstříc (když se maj rádi, proč by nevyšli), ale že tam není prostor pro zklamání, protože tam není žádný očekávání (jako že já si myslím, že by ten člověk toto MĚL udělat, že by se MĚL chovat podle MOJÍ představy, a pokud to neudělá, tak jsem zklamaná a mám mu to za zlý).

Ale ten člověk přece má nárok na SVOJI představu, proč by měl nutně plnit tu moji, když jsme oba dospělí a svéprávní? Já ho o to můžu poprosit o laskavost, on to může přijmout nebo odmítnout, ale pokud jsme opravdu oba DOSPĚLÍ, tak je snad na místě respektovat rozhodnutí toho druhýho, aniž by se člověk na něho za to zlobil.

Na jednu stranu se rozčilujem, když nám rodiče kecaj do života, a cukáme se, že bychom se snad měli chovat podle nich (právem), a na druhou stranu bychom se úplně stejně rozčilovali, když ONI nechtěj jednat podle pravidel, který bychom jim nastavili MY?