Magrato: já s tebou fakt soucítím. Některé věci prostě dokud člověk nezažije na vlastní kůži, tak si je nedokáže představit. Hraběcí rady na dálku dokáže vyplodit každý, i když mnozí v dobré víře, že když to šlo u nich, musí to jít i jinde. Nemusí. A za sebe jsem ráda, že jsem se před lety nezapojovala do diskusí o výchově a neudělovala chytré rady, teď bych se musela proplesknout poté, co jsem zažila, jak náročné to s výchovou i při vší snaze může být. U nás to sice není tak drastické jako u vás, ale ta bezmoc, kdy se člověk snaží, zkouší vše možné, co by mohlo fungovat, být milý, být přísný, být důsledný nebo naopak nebazírovat na maličkostech, a ono zkrátka nic nefunguje a zlepšení ani s lety nepřichází, to je prostě k uzoufání a člověka to ubíjí.