Nevim jaky to ma vliv, clovek si zvykne na vsechno, i na sibenici, jak se rika, ale ty deti mi neprijdou tak do tech dvou az tri let v cizi peci stastne.Mela jsem ted moznost byt mezi takto malinkyma detma v jednom takovem zarizeni, kde se detem opravdu venovali, byly snad dve na jednu "tetu", ale byly jakoby smutne a v pravidelnych intervalech se ptaly na mamu.Prislo mi to divne a neprirozene.Pokud bych mela moznost volby, nikdy bych tohle svemu diteti neudelala.Jako matka chci, aby byly moje deti stastne a kdyz to mohu ovlivnit, tak to udelam.Jestli z meho ditete bude jednou mozkovy chirurg, diky urcitemu zpusobu vychovy fakt neresim.