V ITÁLII je mateřská půl roku. Když měsíc před porodem nechodíte do práce, jste pak doma s dítětem 5 měsíců. Pohled na jesle a školky je tristní. Když jsem viděla děti, ve věku 1 - 2 roky venku, chtěla jsem si ten výjev vyfotit. Před jeslema i školkou je černá guma místo trávníku, neroste tam jediný strom a všude leží hromady plastových hraček. ( viděla jsem 5 takových zařízení a všechny jsou stejné). Děti se ani ve školce nepřezouvají, na své oblečení jen vyfasují zástěru. V botech jsou celý den a to i když leží po obědě, přikryté dekou. Osobně bych do takového zařízení nedala ani psa.
Neexistuje tady pískoviště, prostory před školkami nemají trávník, na podlahách v interiéru je jen dlažba. Kdo jen trochu může, je s dítětem doma a když je na tom finančně dobře, platí raději chůvu.
Zatím jsem osobně poznala cca 20 italských dětí a i ten český nevychovanec vedle nich působí jako slušně vychovaný beránek. V italské škole není při výuce slyšet vlastního slova, děti jsou nesamostatné a naopak jakákoliv pomoc v domácnosti je širokou veřejností brána jako zneužívání dítěte. V restauraci jsou děti víc než hlučné, stolují jako prasátka, běžně skáčou dospělým do řeči a málokdy pozdraví, či za něco poděkují. Je zcela běžné. že i přes týden jsou děti do noci vzhůru. (Do restaurací přicházejí se svými rodiči kolem 21 hodiny, když my většinou odcházíme).
V šesti letech jdou do školy všichni. Pokud jim je šest v prosinci, nastupují do školy v září a nikdo o tom nediskutuje. Odklady školní docházky tady nejsou. Všem je úplně jedno, že je dítě nevyzrálé.
V naší lokalitě neuvidíte samotné děti na ulici. Představa, že tady jde 12ti letá holka s aktovkou do školy, je asi stejně pravděpodobná, že uvidíte UFO. Do školy i ze školy vozí děti autobus, který stojí rovnou u domu - mnohdy s ním dítě jede 45 minut trasu, kterou by autem jelo 8 minut. Asi třetina rodičů vozí děti do školy autem. Na žádný kroužek dítě nechodí samo. Naše klasické kroužkování tady moc nefrčí - první stupeň končí v 16.30 a hodně dětí ji má i v sobotu. Na druhém stupni už v sobotu chodí do školy všichni. Prázdniny jsou 3 měsíce. Naše tábory na 2-3 týdny tady nemají. Jen tzv. příměstské, kdy se platí za denní program cca 250,- euro týdně.
Na druhém stupni nemají děti ve škole obědy a počítá se s tím, že dítě jezdí na obědy domů.
Školní výlety jsou jednodenní.
Ve státních školách jsou stávky - tzn. škola je ten den zavřená. Od ledna jich bylo 8! To si pak musí rodič poradit sám. V podstatě se nedivím velké nezaměstnanosti žen s dětmi v našem regionu. Pracovat může jen ta, která má prarodiče, nebo peníze na chůvu.
Po půl roce jsem tady neviděla jediné dítě s knížkou v ruce. Všichni mají tablety, mobily.... a to naprosto neomezeně. V italských domácnostech je zcela běžné vidět TV v každém pokoji, včetně kuchyně.