Umami, rodice me bezvyhradne milovali, ale...cvic, uc se, trenuj...me vzdy utvrdilo v tom, ze vetsinu veci mam ve svych rukach.
Ze peceni holubi do huby zkratka sami neletaji, zadne trauma z toho nemam.

Napriklad, nemas idealni nohy, ale padnouci botky to spravi a ze zrcadlo nelze, nekdy jeden vypada hur, jindy lip, ale taky kdy a v cem vypada lip. Na otazku "jak vypadam?", mati zasadne nejdriv odpovidala, "koukni se do zrcadla", dodnes dodrzuju zasadu, ze kdyz mi zalezi na vzhledu, jsou takove situace, zkontroluju i zezadu.

Ne ze by me nepochvalili a chvali dodnes.