Jako dítě si vůbec nepamatuju, že by se naši nějak zvlášť vyjadřovali k mému vzhledu. Mamka mi pochválila, že mi něco sluší a když jsem byla malá, tak mě ještě poslala, ať se ukážu i taťkovi a ten mě taky pochválil;-) Nepamatuju si, že by někdo hodnotil, že jsem krásná (což jsem asi nebyla), ale určitě by nikoho nenapadlo říct, že jsem ošklivá, dokonce ani mí starší bratři mi něco takového neřekli ani při největších bojích. Nedokážu si představit, že bych něco takového řekla své dceři
, matka, která tohle řekne své dceři, je s prominutím hovado.