Přidat odpověď
jó, moje dětství - to, že jsem přežila výchovu a péči svých rodičů, bez toho, aniž bych se zbláznila, tomu se divím dodnes. Všechno dělali špatně, kdysi jsem si to jenom myslela, teď, když jsem sama matka, tak to prostě vím. Naštěstí jsem měla (a mám) babičku a dědu, ti mě milovali (a milují) nejvíce na celém světě. Jenom díky nic nemám pošlapané sebevědomí. Aspoň vím, jak se k dcerám nechovat. Rodičům jsem dávno odpustila, já se prostě neumím trápit starýma křivdama, vlastně jsou teď mnohem lepší rodiče, než jací byli, když jsme s bráchou byli malí.
Předchozí