Kudlo, mě nevadí, když přede mnou chválí někoho jiného. Psala jsem o tom, jak mi vadí, když vlastní matka zraňuje moje nejcitlivější místa, tím, že v mé přítomnosti ostentativně mluví o tom, jak jiní mají krásné děti či krásnou postavu. Tu situaci s dětmi dokonce jako první pojmenovala ta kamarádka, ne já. Cítila se mnou či za mě a vycítila z mojí mámy výpad proti mě. (Taky ji zná desítky let.)
Jinak ať si spánembohem přede mnou chválí kdokoli kohokoli. Přeji každému aspoň jednu pochvalu denně. Primárním cílem ovšem musí být někoho pochválit a ne tím oklikou jiného zranit.