Jednou jsem viděla film o dívce, která se takhle chorobně upnula na cizí rodinu. Umřel jí milovaný pes a oni jí dovolili ho pochovat u nich na zahradě. Ona tam pak chodila k hrobečku, ale postupně se víc a víc na rodinu chorobně upínala, oni ji ze soucitu zvali a přátelili se s ní. Postupně se to stávalo neúnosné, nakonec to byl chlap, který tomu učinil přítrž. Mně to připadalo od něj hrozně kruté, i ta manželka to nenesla dobře. Ale ukázalo se, že to bylo jediné rozumné řešení a té dívce to pomohlo, na rozdíl od soucitu, který ji vtahoval do chorobné závislosti.
Tohle je moc těžké.