Přidat odpověď
Rodina není klec, nicméně můj způsob trávení života s malým dítětem byl značně rozdílný od toho, kdy jsem byla sama. Neříkám, že horší, ale opravdu jiný a naopak by mi připadalo nezodpovědné se tomu dítěti nepřizpůsobit. Jak tady zmiňovala Valkýra, měla jsem dítě spíše úzkostné a citlivé, pro které by bylo hlídání cizím velkým stresem a babičky sice hlídaly, ale nikoliv neomezeně. A dítěti vyhovovala vlastní postýlka a pravidelný čas, kdy jedlo a kdy chodilo spát, nějaké velké cestování do ciziny bych opravdu považovala pouze za vlastní sobectví. Nevadilo mi to, nacestovala jsem se za svobodna dost, ale ve 20 letech by mě to mrzelo, protože jsem v té době ještě neměla tu touhu po poznávání a velkém světě nasycenou tak, jak jsem ji měla o deset let později.
Předchozí