Nevim,klec bych tomu neříkala. Je to posun někam dál, není to detenční zařízení. Posunujeme se celý život. Stejně jako je nesmysl zůstávat do 18 ve školce kvůli prodloužení dětství,tak člověka moc neobohatí dlouhodobé tvrdnutí na místě. Kdyby to bylo tak bezva, lidi by se tolik do zakládání rodin nehrnuli, nepodstupovali umělá oplodnění a jiné lahůdky s tím spojené.
Je plno lidí, co žije akčně i s dětma, dokonce píší cestopisy. A ne každého zastaví nemocné nebo postižené dítě. Nedávno jsem četla rozhovor s paní, co učí děti někde v Thajsku angličtinu, má tam s sebou postiženou dceru.
Dokonce i nemoc dítěte může život po jiné stránce zkvalitnit, třeba nám osud přihrál do života tak zajímavé a silné lidi, že nás to spíš motivuje být akčnější a nedržet se při zdi, než aby nás to táhlo ke dnu.

Jedna věc je, co si myslíme, že bychom bez dětí podnikali, druhá, zda by k tomu skutečně došlo. Ono klasické "kde já mohla být, kdybych neztloustla" jasnou odpověď nedá.
Je dobré si věci zkusit před dětmi, aby člověka jednou nemrzelo, že to alespoň nezkusil. Člověk má představu, jaké to je a neovládají ho nerealistické představy, jak je jinde tráva zelenější, ale já si musim nechat zajít chuť kvůli dětem.