hlásím se do klubu matek, co by rády vylezly na tu osmitisícovku (no, sedmička by stačila, pro začátek).

Já jsem naopak ta rozhořčená matka, co si naivně myslela, co všechno bude s dětmi akčně podnikat a je to ve skutečnosti mnohem horší, nedá se toho tolik zvládnout, nebo se to dětem nelíbí, nebo ten zážitek nevyváží to vynaložené úsilí.

Když už si jednou za půl roku vyčlením víkend na nějaký sport, jsem ve skupině poslední, daleko za ostatními a vysílením zvracím.
Při prvním dítěti jsem aspoň hodně četla. Teď si v klidu nepřečtu ani odstavec v časopise. Na pomůcky pro moje záliby sedá prach, jsou s dětmi neslučitelné. Nové koníčky mě uspokojují jen tak nouzově.