Přidat odpověď
"Možnost dát si na výletě jídlo patří k určitému komfortu."
Ano, ale to je přece o nastavení. Evidentně potřebu takového komfortu nemá každý, i kdyby si to mohl dovolit zcela hladce, a v případě potřeby (kdybych musela počítat) se to dá myslím vcelku v klidu modifikovat, pokud není mým hlavním cílem se na výletě najíst v hospodě, ale hlavní je jet na ten výlet a nemít tam hlad.
Chápu, že může být frustrující vědomí, že si na tom výletě nic dát NEMUŽU, ani kdyby nastaly nějaké okolnosti, které by to vyžadovaly (např. dítě dostane úžeh a veškeré tekutiny nám došly). Ale mně velmi často stačí pocit, že BYCH MOHLA, kdybych chtěla, a tu samotnou věc třeba ani udělat nemusím.
Třeba je velmi potěšující vědomí, že kdybych někde zkejsla moc dlouho, tak si můžu dovolit zavolat si taxíka, aniž bych zbytek měsíce musela jíst suchej chleba. Ale za normálních okolností se budu snažit naplánovat si to tak, abych si toho taxíka brát NEMUSELA (kouknu se, kdy mi jede vlak/bus), i když by to nebyl problém udělat třeba desetkrát. Protože to považuju za ZBYTEČNÝ.
Předchozí