No tak to tvoje psaní na mne působilo. Píšeš, že je člověk z toho toužení po věcech, na který nemá, nešťastnej. A Monty na to někde říká - ne nešťastnej, ale ani nadšenej.
A k té nespravedlnosti, kdybych neměla na to poslat děti s ostatními na výlet nebo jim koupit rovnátka nebo pro sebe boty do kterých neteče ( všechno věci, který se odložit nedají- rovnátka teda asi jo-) tak bych to brala hodně úkorně a jako nespravedlnost v případě, že bych podle svých nejlepších schopností a možností pracovala a ani tak na to neměla.
Ty píšeš, že v takovou situaci (že by někdo poctivě pracoval a přesto taktak vyšel) nevěříš, neznáš či neuznáváš, že by někdo takový mohl být, a pokud je, tak takovy věci nemá chtít. Já takový lidi znám a soudím, ze chtít mohou a nést těžce to taky mohou.