Řekla bych, že je to dobou, kdy je něco obvyklé, a když někdo zrovna nezapadá do většinového obrazu té doby, tak se jeví ostatním poněkud divný. Našim rodičům v sedmdesátých letech připadalo naprosto normální vdávat se a ženit kolem dvaceti. Když někdo nebyl ještě ve třiceti ženatý, vdaná, byl za toho divného. Dnes je to naopak. Je celkem běžné se ženit a vdávat až po třicítce. Je pomalu běžnější mít dítě po čtyřicítce než před dvacítkou. Tak se zase většina dívá na někoho, kdo se vdává nebo žení a má dítě ve dvaceti, jako na nějakého divného. Ve větších městech je to asi vnímáno ještě silněji než někde na vesnici.