Liško,

mně to přijde jako naprosto zbytečná konstrukce, kdyby se na mě někdo blízkej s tímto obrátil, tak bych si myslela, jestli mu nešibe.

Normálně bych řekla na rovinu, co potřebuju, a nechala toho člověka, co mi nabídnul tu pomoc, jak velkou část toho je mi ochoten poskytnout (potřebovala bych A, B, C). Myslím, že v tý situaci, co je Berta, není čas ani chuť na hrdinství ani na nějaký tanečky, a lidi, co jsou kamarádi (teď nemyslím toho švagra), to chápou a pokud jsou skutečně ochotni pomoct, tak je praktický jim přesně říct jak.

Však to není navždy, až se Berta uzdraví a oni třeba jednou budou potřebovat, tak jim to může vrátit, navíc pokud by to bylo v řádu, že by člověk kamarádce půl roku, rok měsíčně posílal tisícovku, dvě, pět, než se dá do kupy, tak to bych ani nepovažovala za půjčku, spíš za dar.