My jsme poprvé s manželem nechali dítě napospas v jeho dvou letech, odjeli jsme na prodloužený víkend. Od té doby si to každý rok zopakujeme a bez výčitek si dopřejeme 3-4 dny jen pro sebe. Podotýkám, že syn tu dobu trávil vždy u babičky a dědy, na které je zvyklý a bezmezně je miluje. Nestrádal tam a užil si to stejně jako my :) Dovolím si říct, že během celého roku se mu opravdu velmi věnujeme a trávíme čas společnými výlety, sportem, společenskými hrami, kulturou, společnou prací doma nebo na zahradě či obyčejným "proflákáním" volného času, takže nemám pocit, že by se ty tři-čtyři dny, kdy ho "odložíme" k babičce cítil odstrčený.