Jo, libiku, necháme...on si to totiž každý přeloží po svém.

Jen abych popsala ty svoje strachy...u zubaře - u mě to bývalo tak, že jsem třeba měsíc předem prožila to vrtání dopředu...třeba 10x za den....s celou parádou, přesně jsem si dokázala vybavit bolest, pach vrtačky, tu vodu v puse, vrtačku, co zajíždí do nervu ...klidně stokrát jsem to prožila předem, obrazotvornost jako prase.
A realita, když přišel čas?
"Tentokrát máte zuby úplně ok..."
A i když se vrtalo, ta bolest nikdy nebyla tak strašná jako v představách.
Jo, můj mozek dokázal při strachu divy...
Takže pro mne je opravdu obrovská úleva některé věci nechat se dít...jakoby je "odevzdat".
Ale pořád píšu o sobě...

Hezký den i zbytek svátků (s dcerkou).