"jinak tobě se nikdy nestalo, že dlouho něco snášíš a celkem ti to nevadí, ale po nějaké době už toho máš dost a vadit ti to začne? To se prostě stává...člověk si říká, že jednou to té druhé straně dojde....ale někdy prostě ne a je to potřeba buď říct a nebo to nechat být, pokud to není něco zásadního..."

No, pokud dlouho něco snáším a najednou mi to začne vadit, tak jsem blázen, pokud čekám, že to tomu druhýmu "jednou dojde" - jak by mohlo a proč by mělo, když až doposud s tím nebyl žádnej problém?

Jak jinak by se to mělo řešit než to říct? Věci, který někomu "jednou dojdou" patřej do stejný říše jako desetihlavej drak