Karkulko, přechodný stav je to i nás, naše dítě je ve věku 13 let - jsem o tom ujišťována psycholožkou, že u nás je to opravdu jen o tom napravit znovu důvěru (že ona dodrží, co slíbí a my jí budeme moci věřit a ne naše bydlení měnit v místo, kde se budou pokoje zamykat na "fabku") a naše dcera, která je momentálně mentálně více mladší než by být měla zkrátka dozraje. 100% prý dozraje, ale chce to čas a musíme chodit k ní, aby dceři pomáhala neztratit správný směr. Celou diskusi jsem nedočetla, ale nemyslím si, že bych psala mimo mísu zakladatelce. Má-li s dcerou už takhle kruté zážitky, že ji to vede k tomu, že "nemá ráda" své dítě, tak by s dcerou k psycholožce zajít měla. V deseti letech stojí dítě teprve na prahu puberty a co bude až do ní vletí po hlavě? Sami jsme k psycholožce šli až se stala situace skoro neúnosnou, jak pro nás, tak pro naši dceru - řešení od mantinelu k mantinelu... lituji, že jsem tam s ní nešla dřív. Ono fakt dětem prospívá slyšet, že nemusí být vůbec špatně, že ji rodiče vychovávají, že jsou věci, které rodiče rozhodli opravdu správně...