Valkýro, Kudlo, jsem také z rodinných domů a naši rodičové věděli přesně, kde jsme a s kým jsme, protože jsme byli banda dětí, která spolu držela. Nikdy jsme spolu nekouřili... jen jsme si hráli různé hry s míčem, skákali gumu, hráli různé školky s míčem, švihadlem, jezdili jsme na kolech, průzkumničili jsme dělající se kanalizaci... Měli jsme přesně vymezený prostor, kam až můžeme a kam už nesmíme... tenkrát sousedé dohlíželi i na cizí děti... Tenkrát jsme k sobě měli blíž i v rámci církve, kam jsme patřili - rodiče krafali na dvoře a my jsme 18 dětí řádili před domem... Za mě to byla skvělá doba!
Myslím si, že jsme byli vychovaný ulicí k tomu, abychom věděli komu se vyhnout... pamatuji si, jak jsme hlídali, jestli nejsou na hřišti velcí zlobiví kluci a když nebyli tak jsme tam mazali... dnes děti ani často neví, jak skočit, aby si koleny nevyrazili zuby... Prostě myslím si, že pro nás ten čas venku byl přínosný víc než si možná uvědomujeme