Milý Arnošte,
při čtení Vašeho příspěvku jsem si vybavila svoje pocity z doby před 10 lety. Cítila jsem se asi úplně stejně jako Vaše manželka-měla jsem hodného, roztomilého půlročního chlapečka a k tomu nezvladatelnou divokou tříletou dceru a byla jsem z ní totálnš vyčerpaná.. Popis chování Vašeho syna přesně sedí na tehdejší chování naší dcerky. Hlavně se mi líbil Váš postřeh, že "vše se děje ve vyšších obrátkách než u ostatních dětí". To je opravdu výstižné. Nebudu popisovat jednotlivé příhody, jsou velmi, velmi podobné těm Vašim. Ani nevím, co bych Vám poradila ohledně výchovy takového děťátka, já jsem na nic spásného nepřišla, tenkrát před 10 lety jsem neměla ani tušení, co je LMD, nenapadlo mě, že by se to dalo "léčit". Jediné, co Vám snad mohu poradit, je pečlivě vybírat školku a později školu, protože takovéhle děcko bývá u učitelek velmi neoblíbené a naše dcera měla s některými veliké potíže. Trochu jsem je někdy i chápala.
Dnes je Anně dvanáct let a je v prvním ročníku osmiletého gymnázia. Je to s ní těžké pořád, ty
"obrátky zlobení", teď tomu říkáme spíš průšvihy, jsou stále vysoké. Pořád jsem z ní někdy strašně vyčerpaná. Na druhé straně ale čím dál víc vidím, jak z ní roste zajímavá, nevšední osobnost, která se určitě v životě neztratí, je všestranná a velmi inteligentní, vtipná, sečtělá, mezi dětmi oblíbená. Říkám si - ještě přežít pubertu, a pak to snad už bude dobré.
Povzbudila jsem Vás trochu?