Ono se to podda.

Moje 2 holky odjely po mature jako AuPair, treti si po jejich zkusenostech sama nasla misto v Nemecku jako servirka. Po navratu zacly vsechny studovat v jinem meste dost daleko. Kluk mel znamost s holkou o rok mladsi, tak chtel na studie pockat s ni. Behem toho roku byl na praxi, ktera se mu hodila ke studiim. Tam jezdil s nami, kdyz jsme jeli do prace, jinak by se tam nedostal, nebo na kole, kdyz to slo. Dostaval tam neco malo jako prispevek, ale to nam cele nabidl (ani kapesne si nepocital). Sedli jsme si a domluvili, co on, co my, a co potrebuje. Doma se delil o praci. Obcas mel k dispozici auto, protoze bydlime 7 km od nejblizsi autobusove zastavky.

Dospele deti si potrebujou dokazat, ze nejsou zavisle - pokud jsou teda k tomu vedeny od malicka - tak, jako je tvuj syn. Nase se postupne hned po mature stehovali, krome syna, ktery az rok potom. O prazdninach bydleli doma a pracovali, penize jsme jim nechavali na studie, protoze jinak zili ze studentskych pujcek a prace. Na dovolenou s nami jezdit nechteli, financovali si ji sami. Druha dcera studovala i v Anglii a Nemecku a pri studiich si vydelala na cestu kolem sveta. Posledni rok si domluvila studovat extra predmety dalkove a zkousky skladat na vyslanectvich. To se ji hodne hodilo pri praci.

"Deti" si to zaridi, kdyz jsou vedeny, jako treba tvuj syn. Horsi je to s nami mamami, nez nam to dojde a nez to prestanou byt nase miminka. Clovek se musi "ovladat" a nejednat s nimi jak s malymi, jinak jim jde na nervy a pusobi to ruzne roztrzky. I kdyz se nam treba zda na hlavu, co "zkouseji" (moje teda na stesti zadny blbosti nezkousely).