1. Hanba by mě fackovala chtít po rodičích (v mém případě matce), aby mě živila během druhé vysoké... Už při první jsem měla jen základní kapesné a chodila do práce... Při druhé vysoké jsem se už živila komplet sama, proto jsem chodila na dálkové studium. A to jsem dostudovala na dnešní poměry velmi brzo, v 23 letech jsem státnicovala...

2. Na straně rodiče je to asi komplikovanější. Věřím ale, že důležitější je vychovat dítě do samostatnosti, tj. asi bych i vlastnímu milovanému dítěti podporu na 2. vysoké odepřela, resp. úplnou podporu - pokud by se dítě samo snažilo, chodilo na brigády a tak, tak bych nějakou menší podporu poskytla.

3. Jako také nevlastní matka je mou základní zásadou naprosto nijak nekomentovat finanční podporu nevlastního syna (a jeho maminky), ať už si o tom myslím, co chci... Tj. nechala bych to plně a zcela na otci, i když nepochybuji o tom, že bych uvnitř skřípěla zubama...

4. V praxi skutečně jde o to, že dcera žádat může, ale otec může odepřít a pro jistotu tedy požádat soud o ukončení vyž. povinnosti - soud to individuálně posoudí, jestli a v jaké míře je nutné, aby otec i nadále výživné platil... Je klidně možné, že by výživné na druhé vysoké výrazně snížil, i s ohledem na další vyživovací povinnosti k dalším dětem, a na alespoň částečnou možnost nejstarší dcery samostatně se živit...