Když jsem se odstěhovala, bylo mi 18 a půl. Studovala jsem první rok vysokou v sousedním městě, kvůli dojíždění a hrozně roztahanému rozvrhu v podstatě bez možnosti brigády. Chtěla jsem odejít jen s taškou, ale brzdily mě právě ty existenční obavy, že nemám kam jít, žádné přátelé, příbuzné, kteří by mě podpořili, žádné peníze. Nakonec přišla starší sestra, že jí nájemnice dala výpověď z garsonky, jestli tam nechci bydlet. Stěhovala jsem se ten samý týden.

Doma jsem musela odevzdat klíče, když jsem se ptala, jestli bych mohla vozit domů na vyprání aspoń ložní právo, bylo mi řečeno, že ne.