Jas, já jsem došla věkem a životem k tomu, že určité věci mě ničí. PSychicky a tudíž i fyzicky. A když mám dojem, že určitá osoba - byť z rodiny - mě prostě vysává, zatěžuje nad únosnou míru, mám právo buď omezit kontakt, odmítnout požadavky, případně to utnout úplně. Ale stálo mě to hodně nervů v mládí, než jsem si uvědomila, že NEMUSÍM - MŮŽU - a je to zcela v mé režii.
Druhá strana mince je samozřejmě ta, že neodříznu rodinu v zátěžové situaci - nemoc, stáří. Nebo kamarád v dlouhodobé krizi mi za ty nervy a nepohodu stojí. Ale musím volit, co ještě zvládám a co už ne. Oproti Konvalince musím upřímně říct, že s rodiči vycházím nadstandardně. Ač si taky lezeme krkem a já z mamky leckdy šílím A taky vím, že třeba nevrlýho manžela snáším hodně blbě a cítím se být okamžitě pod tlakem. Jenom teď už umím startovat a poslat ho k šípku. Před cca 8 lety jsem to ještě neuměla..... Rodičák byl velká krize.