Mně zas přijde, že je zásadní, u těch holčiček, vztah s tátou. Alespoň u mě to zajistilo zdravé sebevědomí. Uměl mě pochválit, říct, že jsem hezká, chytrá, milá... Já až tak ve dvaceti zjistila, že někomu se může nelíbit můj nos, má postava a tak. Opravdu jsem sama sebe přijímala takovou, jaká jsem, i v pubertě. Vždycky jsem věděla, že mě táta má moc rád a to mi zajistilo vyrovnanost. Teda aspoň si to myslím.
Kamarádky co blbly s hubnutím, sebepoškozováním měly vždycky problematický vztahy s otci, nebo je vůbec neměly.