jde o mnohem víc ve výsledku - o trvalé upřednostnování jednoho dospělého dítěte před druhým a pokračovalo to i u vnoučat ve stejné linii(děti od jejich manželové sestry) a jde (mimo jiné)o nemovitosti a ne jednu v tomto upřednostnování; bezelstně a popravdě jsme tchánům vždy odpovídali na otázky kam jedem na dovču,jak se máme,prostě jsme asi dávali najevo radost ze života,narozdíl od jejich dcery,která bydlí se svou rodinou v jednom baráku u nich,oba dělají,jsou zdraví,ale ona pořád jen vykřikuje,jak má málo peněz no a tcháni na to slyší;
ale to už je pro nás hudba minulosti, manžel už se s nimi nechce nikdy vidět a já nemám důvod mu rozhodnutí nijak vyvracet.Tchán vykřikoval,že on si může a bude dělat co chce,co se rozdávání týká,cožmá naprostou pravdu,ale my zrovna tak máme tu samou možnost a oni tak jen nesou následky svých rozhodnutí,stejně tak jako my.