Všichni máme nějaké pozůstavky z výchovy, nízké sebevědomí je problém několika generací žen. Vyrovnáváme se s tím v dospělosti, různě rychle, někdo vyletí z hnízda a je svobodný a silný, někomu to trvá řadu let a některé vzorce nevymaže nikdy. Uvidíš, že až budeš mít děti, občas s hrůzou uslyšíš, jak ze tvých úst vycházejí fráze, které jsi nesnášela. Většinu z nás rodiče vychovávali v dobré víře, u tebe to zřejmě bylo jiné a rány jsou více hluboké. Existuje spousta moudrých knih, které ti mohou pomoct probudit v sobě sílu a sebevědomí (Najděte si svého Marťana, Čtyři dohody, Moc přítomného okamžiku,...).

Takovéhle knihy a nebo psychoterapie, jak ti radí holky výše, ti pomůže se s minulostí vyrovnat a minimalizovat její vliv na tvůj současný život a vztahy. Tím můžeš dosáhnout toho, že na tebe vzpomínky na špatné chování rodičů přestanou negativně působit. Ale - pořád ti budou chybět vzpomínky pozitivní - vzpomínky na rodičovskou lásku. Existuje způsob, který slibuje tento deficit doplnit - přepis limbického otisku. Dělá to třeba Denisa Říha Palečková (link), která je úžasná v mnoha ohledech, tak si myslím, že bude dobrá i v tomto.

Nepsala jsi o svém otci, co on, dopřál ti alespoň on nějakou rodičovskou lásku?