Představuju si to takhle:

Konvalinka: Prosím tě, vyslechneš mě? Nemám sice žádné kamarádky ani dobré známe, které by chápaly mou situaci doma, všichni si myslí, že manžel je top, ale tobě, Puškorci, bych se ráda svěřila.
Puškvorec: Jasně, co se děje?
K: Prosím tě, chodím na jedno diskuzní fórum. Potřebuju se někde vypovídat, když nejsi po ruce. Když už nevím jak dál, založím si tam téma, protože si myslím, že mi to pomůže. Ale většina těch ženských jsou hrozné slepice a div že mě neuklovou! Pamatuješ, jak jsme v zimě byli nemocní? Jak manžel smažil palačinky, než aby uvařil polívku? Tomu se tam smějou ještě teď.
P: Neplač, ty palačinky opravdu dělat neměl.
K: Nebo prý proč si tu skříň nekoupím sama?!
P: Skříň by ti měl manžel koupit, o tom žádná, ale bez domluvy to přece nejde, to dá rozum.
K: A teď si tam ještě ke všemu myslí, že ani neexistuju!
P: Jak to?
K: Prý nikdo není tak neschopný a nepoučitlený! Prý jsem si nevzala ani jednu radu k srdci!
P: Jsi moc hodná holka a nejlepší maminka, jakou tvoje děti mohly mít. A se svým starým máš svatou trpělivost. Měl by si tě jinak vážit a víc toho doma dělat.
K: A že prý jsem perfekcionistka, která nedokáže ustoupit ani o krok ze svých představ.
P: Perfekcionistka, to asi ano, buď na sebe hodnější, Konvalinko.
K: Ale prý že jsem trol!! Prý ta témata někdo zakládá jen proto, aby se tam něco dělo! Prý beze mě to tam málo žije.
P: Neplač. Co mám dělat?
K: Prosím tě, buď tak hodná a založ si profil na rodina.cz. Napiš jim, že mě znáš osobně a že jsem reálná. To bys byla zlatá. A taky napiš, že nejsem tak neschopná, jak si oni myslí.
P: Dobře, už jdu na to.
K: (osuší slzičky a s napětím očekává diskuzi) Tisíceré díky.

(Nemohla jsem si pomoct. Jinak Konvalinku jsem do TEĎ pokládala za reálnou a bylo mi jí vždycky moc líto, že dostávala takovou sodu. A snažila jsem se jí zastávat, jak to šlo, ale chybí mi k tomu životní zkušenosti.)