Moje dítě (to, které je po mě) to dělá od školky.

Od malička jí trpělivě vykládám, že "pavouk je moc zajímavé a užitečné zvíře, schválně se podívej, kolik má nohou, no a taky, kolik jich má moucha, pozoruj, jak je střídá, když chodí..." atd.

Eulálie=tehdy školkáč, jedeme v autě, na zadním okénku minipavouček. Eulálie: "Máááámííí, uááááá, tady je STRAŠNEJ pavouk, leze ke mě, já se bojíííím, zastav, já tady nebudu, pavouci jsou hnusnýýýýýý".

O den později za mnou přišla sousedka, "Aaaaach, Vítr, ty tak hezky vedeš děti, koukala jsem, jak děti ve školce našly pavouka a Eulálie jim ho ukazovala a tak krásně trpělivě vyprávěla, jak je pavouk zajímavé a užitečné zvíře, kolik má nohou atd., a pak spolu všechny děti pozorovaly toho zajímavého pavoučka."