Největší osvobození přišlo, když starší začal na uspávání uznávat i tatínka. A velký zlom bylo, když se ve 2 letech konečně přestal kojit co chvíli, to se mi ulevilo. Nicméně jinak se to neprojevilo, ani definitivní odstav. V tomhle věku jsem jsem se v případě potřeby mohla vzdálit na dost dlouho. A rodiče imrvére za zadkem vyžaduje i pomalu v 6 letech. Ať už je to jeho přání nebo nutnost, protože bez dozoru a neustálého usměrňování nefunguje. A fajn taky bylo, když konečně začal spát ve školce, ty 2 odpoledne jsou balzám na nervy. A přes všechny trable to celý stejně bylo slabý odvar ve srovnání s autistickou dvojkou. Jediné osvobození, kterého jsem se zatím dočkala je, že od jejích 2 3/4, mívám většinu noci postel pro sebe, protože i ona naznala, že v té postýlce má víc místa a líp se tam vyspí.