Manko,

máš pravdu v tom, že vnímání toho, co je ještě "zdravě asertivní" a co už sobecký, je individuální.



Ale nějak se mi příčí vidět v přiměřeným prosazování svých požadavků hned sobectví a bezohlednost, zvláště když to tak vidí ten neprůbojnej, protože to se pak otočí i proti němu (tj. spíš než by se naučil přiměřeně si prosazovat to svý, tak se stáhne s tím, že kdo to dělá, je sobec, a o to víc pak na takový "sobce" nasazuje, protože on sám si nedokáže prosadit ani to svý "oprávněný").


V tom Tvým výčtu vidím jen sobce a manipulátory na jedný straně a neprůbojný na druhý straně, ale co lidi, kteří si dokážou prosadit to svoje A ZÁROVEŇ myslet na druhý? (tj. já dneska potřebuju volno a prosadím si ho, což znamená, že Ty budeš muset pracovat za dva, ale až příště budeš potřebovat Ty, tak já budu taky bez keců pracovat za dva, přičemž obě budem dostatečně zodpovědný, abychom toho nezneužívaly)?

Protože trvale udržitelný a uspokojivý řešení vidím jedině v tomhle, ani ne v prosazování svýho bez ohledů, ani v sedění v koutku.