Fern,
tak to máš asi opravdu štěstí. Je fajn, že se klukům daří profesně i vztahově.

Mě jde o ten pocit, že si třeba říkáš to je fajn partner pro moje dítě, oblíbíš si ho a následně,když se děti rozejdou,tak ho zase ztratíš. A následně si musíš zvykat na nového. A pak ho třeba v duchu porovnáváš s tím prvním. Já samozřejmě držím kušnu zavřenou a nahlas nic neříkám,ale někdy mě to mrzí i když je mi jasné,že ve věku mých dětí málokterý vztah vydrží. V noci jsem nemohla spát a tak mi jen tak hlavou blýsklo,že našemu synovi je tolik,kolik bylo manželovi,když jsem ho poznala. Jak strašně ten čas letí. :-D