Já nevím, ta diskuze je hozená hodně do extrému. Každý je jiný, někomu stačí ke štěstí udržet si svůj prostor, jiný potřebuje ke štěstí dobré vztahy. Tohle není problém jen návštěv dětí, to přece člověk řeší denodenně v práci, s příbuznými atd. OK, kolegyně si chce vzít dovolenou v době, kdy bych ráda taky, ze zákona mám přednost, ale já jí radši ustoupím a příště vyjde vstříc ona mě. Funguju takhle celý život. Samozřejmě už jsem narazila taky na lidi jako narazila Zefýr, člověku je líto i toho dítěte, tak je to složité, když se s matkou nedá mluvit. Mně to trvalo dlouho, než jsem to vyhodnotila jako neúnosné a utípla to. Svoje soukromí si taky hlídám, ale ne teda stylem - tohle chci a tohle nechci a po mně potopa. Ani nechci, aby takové byly moje děti, tak jim jdu (snad dobrým) příkladem.