libiku, práva takzvaně nevyléčitelně nemocných na naději, na aktivní přístup ke své nemoci, na víru a na důstojnost zdravotnictví dává. Proč by nedávalo? Zdravotnictví nikoho nenutí polykat prášky, které nechce, umožňuje odmítnout léčbu či hospitalizaci, důstojnost je přímo závislá na osobách zdravotníků (ostatně jako alternativců, u nich moc důstojnoti nepocítím, pokud mě považují za neschopnout pochopit lepší výklad psychosomatické podstaty problému, než "cítím zátěže"),
nebrání věřit, že se jako první z popsaných případů diagnostikované nemoci uzdraví...

Klasická medicína prstě nezvládne vše. Alternativní taky ne. Dle mého si nemaj co vyčítat, pokud nemocného v zoufalé situaci nedřou z obrovských sum peněz. A to ta zařízení dělají nesrovnatelnou měrou - zdravotnictví řekla bych řádově méně (samoplátcovství není časté) než alternativní zařízení jako to z reportáže a to, co jsme poznali my.