Libiku, fakt se v tomto tématu neshodneme.
My jsme měli hrůzu z brzké smrti a umírání, a způsob, jakým nám doktoři ten scénář sdělili, nehrál ve věci roli. Arogantní zdravotníci nebyli, spíše věcní. Manžel dostal podepsat papír souhlasu s paliativní léčbou. A radu zařídit si invalidní důchod. Zbytek jsme si přečetli v kazuistikách m. vzácného druhu rakoviny. Šance byla ve smyslu „první, který přežil“. Nevědět bychom nechtěli, takto jsme měli čas si vše říci a zařídit. A taky tedy shánět pomoc u alternativců (čímžtopádem s nimi mám osobní zkušenost zcela v intencích reportáže). Tedy lékaři nás nevyděsili, jen situace jako taková. Máme tedy jinou zkušenost, nenarazili jsme na arogantní zdravotníky.
Někteří alternativci (a ti z reportáže tací rozhodně byli, sestříháním se to odpálkovat nedá) straší něčím, co vůbec není ani v dohledu, natož diagnostikováno – např. rakovinou, pokud paní nebude poslouchat rady paní „doktorky“. Takže člověk s malým zdravotním problémem se dozví, že ho čeká fatální, pokud se nerozvede. To mi přijde (bez honu na čarodějnice) FAKT STRAŠNÝ. Bezohledný, poškozující.
Ano, psychosomatika. Jenže takhle jednoduše to nefunguje, a ani to nelze po půl hodině zjistit – predikovat.
Jediné, co tím může pí „dr“ sledovat, je zahnat člověka, který k ní přišel pro pomoc, do ještě větších úzkých, aby chodil dál pro rady a kapičky a mávání rukama a platil. Jinak opravdu nechápu, proč by to ta nedobrá žena dělala. Leda by byla sadistka a bavilo jí dělat z lidí větší trosky, než jaké k ní došly, jen tak z plezíru.
Z obdobného ranku je házení odpovědnosti za nemoc svojí a dětí na člověka. Protože si to vlastně přeje, něčím to přivolává… A ano, opět, nějaké jadérko pravdy v některých případech v tom je. Ale jaký má smysl to těm lidem napálit bez dlouhodobé kvalitní duchovní (psychologické, psychosomatické) péče, která by takové nastavení pomohla těm lidem změnit, to teda netuším (kromě těch plateb, které zoufalý člověk sype a sype).