Monty, mně táta někdy kolem čtvrtého roku několikrát týdně v noci vysvětloval, že v pokoji NENÍ divoký vzteklý pes. Vždycky mě přesvědčil a stejně za pár dnů musel vysvětlovat znovu. Prostě unavené, rozespalé dítě "uvidělo" psa. A začalo křičet a plakat. Trvalo to zřejmě nějakou dobu, pak to samo přešlo. A rozhodně nešlo o to, že bych ve dne věřila tomu, že máme v bytě divokého psa. Ale když jsem se v noci vzbudila, tak jsme se mohla zbláznit strachem.