Lído, já tenhle postoj dost chápu, u manžela v rodině je taková jedna černá ovce, která jenom dělá dluhy a rodiče mu pořád dávaj - teda teď už není z čeho, ale aspoń má jisté to bydlení.
Já sama jsem ta schopná, ale časem jsem poznala, že to je prostě genama, že nemůžu jinak pro svůj vlastní pocit spokojenosti. A jsou zase lidi, co se cítí nespokojení, když musí do práce nebo vůbec "pracovat" - nechápou to, nemají dáno. Já si prostě po mých zkušenostech myslím, že ta genetická výbava "být schopný" je prostě mnohem víc, než ta druhá.
A nedivím se rodičům, když nenechají strádat to méně schopné dítě třeba na úkor toho schopného. Ano je to blbý a nespravedlivý, pokud to měříme na zásluhy a počiny. Pokud do toho započítáš tu nespravednost genetické výbavy, má to trochu jiný rozměr - od toho je super mít tu rodinu, která ty méně zdatné jedince (ba často dokonce lenochy a podrazáky) tak nějak podrží v přijatelném společenském postavení. Protože v opačných případech rodina taky může vyprodukovat kriminálníka nebo aspoň toho bezďáka. Neříkám, že je to obecně platné, ale něco na tom je.