Gréto,

ale kolik rodičů je tak hroznejch jako Hitler?

A teď budu trochu hrát ďáblova advokáta, ale to, co říkáš, že jim "záleží víc na sobě než na tom dítěti" - to je opravdu pocit toho rodiče, nebo pocit toho dítěte?

Ptám se proto, že často si člověk něčí činy interpretuje po svém a jinak, než byly myšleny. Upřímně řečeno nevím, jestli ten, komu je ubližováno, vnímá nějakej rozdíl PROČ (protože trpí asi dost tak i tak), ale zvenčí přece jen vidím určitý rozdíl v tom, jestli ten rodič ubližuje proto, že chce prospět, ale dělá to blbě (jako ten otec, který řeže syna, aby z něho něco bylo), nebo jestli ubližuje z čistého sobectví a na tom dítěti mu nezáleží.

S tím druhým jsem se snad ještě nesetkala, takže je pro mě těžké si to představit. Zároveň se ale nechci dotknout nikoho, kdo takto patologického rodiče skutečně má, protože pak to asi musí být opravdu "zachraň se, kdo můžeš".