Ahoj Kájo taky tě ráda "čtu" :).
Sebepoškozování je fakt na prd. Začalo to, když si Milan o jarkách, když byl s Martinem a s Áďou v Itálii na lyžovačce a zlomil si na dvakrát ramení kloub. Neuvěřitelný, jak jedny ruce u baráku chybí. A to i tak, že když jsou teď starší děti na táboře, tak je to fakt mazec, jak mi chybí jejich pomoc a to nemusínějak výrazně makat. Stačí vyklidit myčku, poutírat nádobí, 2x týdně vyloxovat apod.
Ale na druhou stranu se těším, až vypadnou...nemyslím to zle, ale.. Hlavně Áďa mi příjde, že má pořád "nataženou ruku" ale hlavně po mě nic nechtějte. Těším se, až se osamostatní a zjistí, že prachy nerostou na stromech....mimochodem Leni, jak finanční situaci řeší Andy?
No a když byla zlomená ruka, tak jsme samo potřebovali aby děti víc fungovaly, i vzhledem k tomu, že jsme měli rozcrcaný barák, protože jsme šibovali s pokojema kvůli tomu, aby měl každý svůj sólo pokoj, což Jája doteď neměla. S tím souviselo přesekávání elektriky, předělávání podlah apod. Nicméně, vše zlé je k něčemu dobré..Martin přičuchnul k práci.