Á, koukám, že i čekatelé vysokých důchodů si v sobotu ráno přivstanou, že by elementární spravedlnost?

Shrnu nejen pro ně (předpokládám u nic inteligenci), co jsem nahodile a rozpustile včera obhajovala.
Systém veřejných peněz je založen na vybírání peněz od poplatníků a potom je přerozdělen, tvoří jej přímé daně, odvody, nepřímé daně a celá škála správních poplatků. Je nastaven tak, že značná část peněz je vybírána paušálně, pevnou částkou nebo sazbou bez ohledu na příjem poplatníka, znamená to, že do stejného šuplíčku platí stejnou částku ti co vydělají málo i ti co vydělají hodně, logicky ti chudší větším poměrem. Pak jsou tu procentuální odvody z příjmů, do pojištění, tam se s výjimkou sociálního pojištění, kde je strop odvodů platí stejným procentem. I velmi slabý matematik vidí, že člověk s nižšími příjmy odevzdá ze svého daleko víc než ten, kdo vydělává víc. Tolik k sypání do společné mísy.
Ve 3. tisíciletí ale nejde jen o prostou matematiku, chudí mají spoustu stejných služeb za víc peněz, nemohou si dovolit hypotéky, platí proto vyšší nájem, nedosáhnou na levné úvěry, mnohdy na žádné. Nic z toho, co jsem řekla není mou osobní kyselostí a ani jsem to nevymyslela, jenom shrnula věci, jimž se věnuji a které mě zajímají. Hezky k tomu přednáší Tomáš Sedláček například. Já , i když někdy hraju socku a v jistých intencích jsem, mám štěstí, neobávám se chudoby v důchodu.

Mrzí mě, že bylo argumentováno výsměšně, shazujícím způsobem, ale to je Rodina. Víc mě mrzí, že nebylo řečeno zhola nic chytrého proti zjevným faktům.