grainne, to nebyl statek, to byl normální rodinný domek s velkou zahradou, dostavěný pár let předtím, než se zabili moji rodiče. Příbuzní ho stavěli svépomocí, strejda byl zedník, takže stavěl sám, z práce znal řemeslníky ostatních profesí, co mu pomohli zase za jeho pomoc. Ale třeba děti tam makaly taky a dělaly přidavače už někdy od 7 let věku. Moji rodiče stavěli později a my s bráchou taky dělali přidavače. Ja jsem ve 14 letech uměla namíchat maltu, kropit betony, stavět zeď i šaluňky, ale neuměla jsem usmažit ani míchaná vajíčka, kuchyně mne nebrala a nebavila. Vaření jsem přišla na chuť až na koleji, tam jsme dělali doslova kuchyňské orgie. Já jsem byla schopná i upéct v remosce věnečky a větrníky, běžně jsme dělali bábovku, teda v našem pojetí ešusovku (bábovka pečená v ešusu) a další věci. Tam jsem se taky naučila vcelku slušně vařit.