Přidat odpověď
No, mně se to moc nestává. Společenské akce, kam jsem ochotná jít, jsou většinou ze stejného okruhu blízkých (společenské večeře na kongresech apod.), takže se téma hned najde. Small talk jsem se nacvičila, lidi to mají rádi. Vtip je v tom, povídat lidem tak, aby mohli říkat, co říkat chtějí. Drhne to jen tam, kde je pro mne protějšek tak nečitelný, že nevím, co chce slyšet. Nemám ráda jen lidi, co hned začnou s ožehavými tématy, kde svůj názor pokládají za věčnou pravdu (politiku, společenské postavení, gender). Tam pak hovor ukončuji dost rázně nebo trpně počkám, až se dotyčný vykecá.
Předchozí