Theo,

já myslím, že hlavní stmelovač působil v tom, že toho nebylo tolik na výběr. Byla jen tv a ještě toho tam šlo dost málo. Filmů a seriálů šlo málo, takže když šly, tak se dívali všichni.

Já jako dítě viděla všechno - Zemana, Nemocnici, Rodáky, každej cizí film, kterej šel, i když to byl třeba žánr, kterej mě až tak nebavil, ale prostě nebylo možný koukat na nic jinýho, tak jsme koukali na všechno. A bylo to dobrý, protože se tím dost rozšiřovaly obzory. Vlastně mě ty starý seriály jako dítě docela seznámily s prostředím dospělých, s tím, jak to asi chodí v práci. A taky jsem viděla filmy, které třeba nebyly úplně můj vkus, ale znám je. Třeba moc nemusím westerny, ale když šel americký film jednou za měsíc, tak se člověk kouknul na každej, i na western.

Dneska se děti hrozně brzo "vyprofilují", ale ne proto, že by toho hodně poznaly a pak si vybraly. Ale spíš je to tak, že je něco v dětském věku zaujme a pak už nechtějí vidět nic jiného. Typicky Harry Potter - ten se jim líbí, tak pak chtějí koukat na fantasy. A dostat je k jinému žánru, je problém.

A další fakt - tím, že nebylo na výběr, tak vlastně všichni viděli to samé a mohli si pak o tom povídat. Povídali si o tom příbuzní, sousedi, spolužáci, kolegové. A tím se ten zážitek násobil.

Ale na druhou stranu jsem vždy nesnášela tv jako kulisu. Když to bylo v rámci dospělého kolektivu u někoho, tak jsem se přizpůsobila, ale vadilo mi to, když u toho byly děti, protože ty pak furt stály u tv a čučely do ní.