Přidat odpověď
Ropucho, dojížděla jsem 1,5 roku. Zaměstnavatel mi slíbil byt a kariérní postup. Protože se ani jedno nekonalo a nebyla šance ani do budoucna, že by se něco z toho konalo, tak jsem skončila a od té doby de facto dojíždění ze srdce nenávidím.
Před nějakou dobou ale dojížděl můj zeť. Ja to měla do práce 4 km, jezdila jsem autobusem MHD, bez přestupu. On jezdil 100 km autem. Paradoxně od klíče ke klíči nám to trvalo stejnou dobu. Protože já musela pěšky k autobusu a posléze od něj, navíc jsem byla vázaná jeho jízdním řádem. Finančně to bylo nesrovnatelné: on cca 10.000,- měsíčně, já zadarmo (protože celoroční jízdenka v akci). Odcházeli jsme z domova společně a společně jsme přicházeli.
Dneska to máme jednodušší, oba máme Home Office. To ušetří neskutečné množství času i peněz.
Předchozí