Jediný trochu racionální jádro spatřuju v tom, že pokud někdo opravdu obrazně "neví co s penězi" (tj. že má dost na pohodlný život a ještě mu hodně zbyde), tak je investuje do nemovitostí, a případně že některou z těch nemovitostí daruje svému dítěti.

Ale kolik takových lidí je a kolik z nich to má tak, že je to zas až tolik nevyčerpá? Za vyděláváním hodně peněz zpravidla stojí taky nějaká práce, ty nenajdeš na ulici a opravdu ne každý je bohatý restituent (a i ten se asi musí o svůj majetek dost intenzivně starat, pokud chce z něho něco mít, nejen ho obratem prodat a peníze rozházet.)

A myslím, že je dost v pořádku, když člověk při uvažování o svém budoucím povolání bude mít trochu na zřeteli i finanční stránku, ne jako úplně ten hlavní aspekt, ale jako dost důležitej jo. Nelíbilo by se mi, aby se děti spolehly, že my je zajistíme a oni budou moct třeba věčně studovat obory, který je třeba bavěj, ale živit je nebudou.