My se k nim chováme jako k normálním dospělým lidem. Oni asi očekávají, že je budeme vzývat jako božstva. To neděláme, tak jsme špatní a všechno děláme špatně, protože oni jediní ví, jak je to dobře. V tom je podle mě a manžela ten problém. Nekonzultujeme a nenecháme si schvalovat každou maličkost.
Třeba příklad. Maminka chtěla dárek ke kulatinám a řekla si, co chce. Původní dohoda byla, že jí to dá celá rodina společně. My se nepřišli poradit, protože maminka si řekla přesně co chce a nebylo na tom co řešit. No tak žádný společný dar, oni jí dali něco jiného.