Takhle jsem jednou vystartovala na bráchu. Oni mají doma striktní dělení na práce mužské a ženské. My s bráchou seděli u stolu a krafali, švagrová poslouchala a žehlila. A brácha na ni, aby nám uvařila kafe. Já jsem vyvalila oči a řekla, proč že nám má vařít kafe, ona pracuje, zatímco my krafeme, ať ho udělá sám, vždyť má proboha varnou konvici. Kdyby se dalo pohledem vraždit, tak už jsme po kremaci. Brácha se teda zvednul a šel to kafe udělat, ale bylo na něm vidět, s jakým odporem.