Normální to není,ale stává se z toho celkem běžná norma. Za nás to bylo tak,že jsme se těšili na to osamostatnění. Dnes se všichni drží doma. Je to pro ně velmi pohodlné. Je zajímavé,že dnešní mladí dospěláci převezmou tu odpovědnost za sebe jen částečně. Na to,aby je rodiče už neomezovali jsou dospělí dost,ale na to, převzít do svých rukou svůj život po všech stránkách včetně osamostatnění se ne. Nevím nakolik je to jejich nechutí se o sebe samostatně postarat a nakolik je to dané třeba nedostupností nájmů. Máme velký dům ve,kterém mají děti zázemí a nikdo je nevyhání. Popravdě,ale doufám,že jednou se osamostatní. Zatím je to asi blbost,aby syn 21 vydal,co si vydělá jen za nájem,když má u nás svůj pokoj,ale do budoucna bych ráda měla to zázemí spíš jako záchytnou jednotku,kam by se mohl vrátit,kdyby bylo zle,než to,aby v dětském pokojíku přežíval do třiceti. Taky tajně doufám,že si ho jednou na krk uváže nějaká slečna. :-D